Shell: Ropa za každou cenu

Rozsudek nizozemského soudu z konce ledna v případu čtyř nigerijských farmářů proti ropné společnosti Shell kvůli škodám způsobeným znečištěním představuje malé vítězství - ale také poukazuje na skutečné problémy, se kterými se musejí vypořádat oběti znečištění, a také na porušování lidských práv ze strany nadnárodních společností.

Čtyři farmáři se na soud obrátili poté, co jejich živobytí zcela zničila kontaminace ropou z provozu společnosti Shell.

Soud uznal nároky jednoho ze žalobců s odůvodněním, že společnost Shell Nigeria porušila v tomto případě svou povinnost řádného hospodáře tím, že nepřijala rozumné kroky k zamezení narušování ropných vrtů třetími stranami a následnému úniku ropy. Shell má nyní povinnost zaplatit postiženému farmáři náhradu.

Sabotáže ropovodů v deltě Nigeru jsou jednou z příčin znečištění tamního životního prostředí, ale zdaleka se nejedná o tak závažný problém, jak jej vykresluje oddělení pro styk s veřejností společnosti Shell. Řada úniků ropy je způsobena spíše závadami na zastaralých a neudržovaných potrubích. Prohlášení společnosti Shell o rozsahu sabotáží a vzniklých škodách zpochybňují místní orgány i nevládní organizace, včetně Amnesty International.

Rozsudek znamená, že společnost Shell se již nemůže schovávat za sabotáže, jako by sama nenesla na tomto problému žádnou vinu. Rozsudek bude mít pro aktivity společnosti Shell v Nigérii dalekosáhlé důsledky. Preventivní kroky společnosti k zamezení sabotáží budou od této chvíle pod drobnohledem. Zejména se budou mnohem bedlivěji sledovat případy úniků ropy v důsledku údajných sabotáží.

Rozhodnutí soudu však představuje těžkou ránu pro zbylé tři farmáře, jejichž nároky nebyly uznány. Zde se ukazují neuvěřitelné překážky, se kterými se potýkají lidé z delty Nigeru při dlouhodobé snaze domoci se spravedlnosti po více než půlstoletí znečištění svého životního prostředí.

Žalující strana stála před téměř nemožným úkolem prokázat své nároky. Farmáři stavěli svou žalobu na tom, že znečištění prostředí ropou vzniklo v důsledku provozních havárií a nikoli sabotáží, což bylo zásadní tvrzení z hlediska určení míry odpovědnosti naftařské společnosti. Při posuzování nároků žalující strany se však nizozemský soud musel spolehnout na vyšetřovací zprávy samotné společnosti Shell.

Průzkum Amnesty International poukázal na zásadní chyby v procesu vyšetřování úniků ropy v Nigérii. Společnost Shell sama vede vyšetřování úniků ropy ze svých vlastních zařízení, čímž se dostává do zjevného konfliktu zájmů. Ačkoli se vyšetřování oficiálně účastní i zástupci místních samospráv, ve skutečnosti místní obyvatelé nesouhlasí se závěry společnosti, ale Shell je jednoduše nebere v úvahu. Nigerijští obyvatelé tak nemají vůbec naději na nezávislé hodnocení případů úniků ropy a následných ekologických škod.

Farmáři žalující Shell u nizozemského soudu měli v ruce alespoň nějaké důkazy, které dokázaly vrhnout stín na prohlášení společnosti o sabotážích, ovšem tyto důkazy se ukázaly jako nedostatečné pro soudní rozhodnutí.

Nelze zpochybnit požadavek podání silných a jasných důkazů k prosazení žalob. Na druhé straně však musíme věnovat více úsilí nastavení rovných podmínek v případech, kdy chudí obyvatelé zasažení aktivitami velkých korporací stojí proti mocným a bohatým společnostem.

V tomto případě stanuli u nizozemského soudu čtyři žalobci proti systému, jehož podmínky pro dosažení spravedlnosti jsou příliš náročné. Z výroku soudu bylo zřejmé, že farmáři zkrátka neměli přístup k informacím a odborným posudkům, které by jim umožnily zpochybnit prohlášení společnosti Shell.

Žalobci si v tomto případě vyžádali přístup k dokumentům společnosti Shell, o kterých se domnívali, že by mohly napomoci zdůvodnění jejich nároků. Shell má v držení většinu údajů o únicích ropy a souvisejících opatřeních. Aby však farmáři dostali tyto informace k dispozici, museli by podle nizozemských právních předpisů v podstatě prokázat své nároky ještě před začátkem soudního líčení. Jejich žádost o poskytnutí klíčových dokumentů byla zamítnuta.

V situaci, kdy jedna strana drží v ruce všechny karty, mohou být takováto pravidla na uchování důvěrnosti dokumentů přímou překážkou dosažení spravedlnosti, protože se tím upevňuje hluboká nerovnováha moci. Je na čase, aby soudy začaly v těchto případech zohledňovat výraznou nerovnováhu prostředků dostupných jednotlivým stranám a aby začaly pravidla vykládat a uplatňovat způsobem, který by tyto značné rozdíly kompenzoval.

Rozhodnutí nizozemského soudu také odkrývá zásadní nedostatky nigerijského práva (použitého v tomto případě). Organizace Friends of the Earth Netherlands, která dostala příležitost přednést v tomto případu svá stanoviska, argumentovala, že by společnost Shell měla nést odpovědnost za svou neadekvátní reakci na úniky ropy. Soud však shledal, že podle nigerijského práva je možné uznat odpovědnost za následky ropných havárií, ale nikoli za nečinnost společnosti.

Zjevně se jedná o velmi závažný problém. Zdlouhavé a nedostatečné odstraňování následků ropných havárií může závažně zhoršit poškození životního prostředí, čímž dochází k porušování lidských práv, zejména práva na zdraví, jídlo, vodu a živobytí.

V roce 2011, po dvouletém vědeckém hodnocení ropného znečištění v ogonijské oblasti delty Nigeru, zveřejnila OSN informace o závažných a systematických problémech s činností společnosti Shell při odstraňování škod. Podle zprávy OSN je zřejmé, „že odstraňování ropného znečištění a kontaminace [společností Shell] neodpovídá ekologickým standardům podle nigerijského práva ani jejich vlastním standardům [společnosti Shell].”

Skutečnost, že právo se zdá bezzubé při vymáhání odpovědnosti ropných společností za neustálé poškozování životního prostředí, představuje zásadní nedostatek, který bude muset Nigérie neprodleně řešit. Nedávné průlomové rozhodnutí soudu západoafrického sdružení ECOWAS, podle kterého Nigérie nedokáže řádně regulovat činnost ropných společností a omezovat negativní následky jejich činnosti, otevírá dveře posílení nigerijského práva v této oblasti.

Proces u nizozemského soudu představuje jednu bitvu v dlouhodobém boji za spravedlnost v deltě Nigeru. Přes výše uvedené problémy je tento výrok soudu zásadní. Jedné z obětí se podařilo překonat alespoň některé z překážek, dostat se k evropskému soudu a získat odškodnění.

Žalobcům se rovněž podařilo prosadit platnost jurisdikce nizozemských soudů pro mateřskou společnost Shell i její nigerijskou dceřinou společnost, což je významný pozitivní precedens pro další zahraniční oběti nizozemských nadnárodních společností.

Jedná se o dvě malá, ale významná vítězství ve stále intenzivnějším boji za spravedlnost.